Turecko - dovolená

Dovolená v Turecku a turistické zajímavosti Turecka

Expedice Turecko

Toto je deník z cest, jak jsme den po dni výletovali po Turecku roku 2002 (přepsáno z deníku a zveřejněno roku 2008 a kupodivu si myslím, že vše, až na některé ceny, je stále nanejvýš aktuální). Psali jsme to jako 20tiletí (ne příliš movití) studenti, takže tomu někdy odpovídá text, ale neměnil jsem ho. Pokud to přelouskáte, přečtete si směsici našich zážitků, informací o zajímavostech a památkách v Turecku, rad a tipů. Howgh, Viktor.

Proč do Turecka

Kvůli teplu, moři, úplně jiné kultuře, než na kterou jste zvyklí, velmi přátelským lidem, nízkým cenám, přírodě, památkám, historii, zážitkům, na které nezapomenete a spoustě dalších věcí...

My jsme jeli 3 - dva kluci (Ivo a Viktor) a jedna zástupkyně něžnějšího pohlaví (Hell), a to v době, kdy jsme ještě byli studenti VŠ (bylo nám kolem 20ti let). Všichni nám říkali - Proč jedete do tak nebezpečné země? Vždyť jsou tam samí krvežízniví Arabové, samí teroristé - a ženy tam vyměňují za velbloudy!

Přesto jsme se nenechali odradit a strávili jsme v Turecku nádherné 3 týdny. V Turecku opravdu žádná nebezpečí nečekají, je to prostě jen nádherná turistická země. Ale jiná: pokud jste zatím cestovali jen po Evropě, tady zažijete něco jiného, co asi ani nedokážu popsat: přátelští usměvaví lidé, kteří se s vámi začnou jen tak bavit na ulici, úplně jiná kultura, jiné prostředí, jiná mentalita, prostě něco, co se vám bude líbit - jen chodíte a užasle koukáte...

Ani ženy v Turecku určitě nebudou mít problém s tím, že nechodí zahalené od hlavy k patě - turecké ženy chodí čím dál odhalenější a zahalených žen bych odhadoval tak do 10%. Doporučuje se, aby ženy chodily oblékané spíše nenápadněji (místo minisukně radši něco delšího a tričko zakrývající ramena). Po blondýně se občas turečtí muži ohlédnou, případně se i dají do hovoru, takže pokud nechce vyvolávat nežádoucí pozornost, doporučuje se mužský doprovod.

Krajina v Kapadokii
Oblast Kapadokia ve středním Turecku

Extra stručná historie Turecka

Od Sumerů přes Chetity, Tróju, Peršany, Alexandra Velikého, Římany, Konstantina, byzantskou říši a osmanskou říši až po velkého tureckého reformátora - prezidenta Mustafu Kemala, alias Atatürka [atatyrk] = otec Turků, který se snažil Turecko přiblížit Západu. Odrazoval ženy od nošení závoje, zavedl latinku místo arabského písma, udělal z Turecka světský stát. Na to, že lidem dost kafral do života, tak ho měli dost rádi a dnes všude visí jeho podobizny, stojí sochy apod.

Základní údaje o Turecku

(stručně)

Více na Wikipedii anglicky

  • 780 000 km2, z toho jen 3% v Evropě. Nejvyšší hora je Ararat, sousedí s Marmarským, Egejským a Černým mořem.
  • 71 mil obyvatel, hlavní město - Ankara, největší město - Istanbul (9 mil. obyv.), další města: Izmir, Adana, Bursa, Antalya apod.
  • parlamentní demokracie, člen NATO, oficiálně světský stát, ale 99% Turků jsou muslimové, zemědělská země s pokročilým turistickým průmyslem. Turci píší latinkou.

    Základní česko - turecký slovník

    Děkuji - Tesekkür ederim [tešekyr ederim] nebo jen [tešekyr]
    Ano - Evet
    Kolik (to stojí)? - Kac para [kač para?]
    Toalety - Tuvaletter
    Pivo - bira
    Chléb - ekmek
    Špíz - Sis [šiš] (např. šiš kebab - jehněčí na špízu)
    Polévka - Corba [čorba]

    Ostatní vědět nepotřebujete. Kdybyste řekli něco víc, tak na vás začnou mluvit turecky a je to v háji... Stačí základy angličtiny.



    Modrá mešita v Istanbulu
    Modrá mešita v Istanbulu

    Kam k moři do Turecka? Turecká riviéra!

    Nejvyhledávanější letoviska Turecka jsou mezi Kemerou a Alanyí - této oblasti se říká turecká riviéra a její součástí jsou oblasti Bodrum, Marmaris, Kekova, Alanya, Antalya apod. Nejlepší pláže jsou Side, Oludeniz, Dalyan, Patara a Altinkum, dále i Gümbet, Bitez a Icmeler. Zajímavá letoviska jsou Dalyan, Kalkan, Kusadasi a Side. Pokud se chcete bavit v noci, tak navštivte Bodrum nebo Kusadasi [kušadasi].

    Aktuální zájezdy do Turecka od společnosti Invia a Nettravel.

    Nákupy v Turecku

    Turecko je pro nakupování jako stvořené. Jednak je zde mnohem levněji než u nás, jednak je možné zavítat do různých bazarů (tržišť), kde naleznete téměř všechno a osobně jsem si oblíbil něco, na co u nás člověk není zvyklý, a to je smlouvání. Vzhledem k tomu, že jsme Turecko navštívili jako ne příliš movití studenti, ušetřili jsme smlouváním poměrně dost peněz.

    Pro smlouvání potřebujete umět pár tureckých slovíček - především sousloví "Kač para?", tzn. Kolik to stojí? a potom se naučit základní číslovky. V Turcích s tím vzbudíte dojem, že nejste úplná ořezávátka a nenecháte si všechno líbit. Pokud na ně vytáhnete angličtinu, rozhodně nedostanete takovou slevu.

    Pokud si říkáte, že se přece nebudete snižovat k tomu, abyste žebrali o slevu, máte pravdu. Ze začátku nám to bylo taky nepříjemné, ovšem Turci smlouvání považují za přirozené a prý pokud nezačnete smlouvat, tak ani nemají z obchodu radost, někdy se mohou dokonce urazit.

    Ale zpět ke smlouvání: můžete ho použít téměř všude (samozřejmě ve velkém nákupním centru evropského charakteru s ním neuspějete), ale v menších městech, v obchodech, kam chodí spíše Turci než turisté a v pouličních stáncích to určitě zkuste. My jsme to hojně využívali při nákupu dražších věcí, jako je ubytování a autobusové jízdenky, ve kterých je velká konkurence. Např. na obrovském autobusovém nádraží v Istanbulu jsme kupovali jízdenku do Ankary, kam jezdí asi 50 dopravců. Člověk se zeptá u prvního prodejce, ten mu řekne nějakou cenu. Potom se zeptáte, co když si koupím 3 jízdenky a dostanete lepší cenu. Tuto cenu třeba o 20% snížíte a jdete se podívat k jinému prodejci, že támhle jste dostali tuto cenu a za kolik jízdenku dostanete tady. Tímto způsobem se dostanete na konečnou cenu, která může být třeba o 40 i více procent nižší. Turci jsou prostě obchodníci.

    V Turecku se dobře nakupuje oblečení, zlato, koření, suvenýry a kvůli nižším cenám než u nás v podstatě cokoli.

    Jídlo a pití v Turecku

    Ještě než se dostanete do nějakého stravovacího zařízení v turistické oblasti, musíte se obrnit určitou dávkou trpělivosti, protože se nevyhnete restauračním "naháněčům". To jsou zaměstnanci restaurace, kteří mají za úkol přimět kolemjdoucí k návštěvě jejich restaurace. A udělají pro to všechno:-)

    Když tedy kolem restaurace procházíte, oslovují Vás nejrůznějšími způsoby - většinou začínají "Hello! How are you?", "Do you enjoy Turkey?", "How long do you stay here?", ti pokročilejší rovnou "Where are you from?" a někteří ještě rovnou zkoušejí "Deutch? Dutch? British?". Jedno nás jeden naháněč otipoval dobře - hned napodruhé zkusil "Czechoslovakia? Ahóóój!" - asi tato metoda funguje, protože jsme k němu šli aspoň na pivo. Povídal nám, jak ho jeho kamarád - Čech ze studií učil česky, což hned demonstroval ukázkami, takže jsme podlehli. Potom jsou ještě profesionální naháněči, kteří se toho vůbec nebojí a rovnou na Vás vystartují s těžkým kalibrem typu "Hello my best friends! How are you?!" :-)

    My jsme se stravovali především na ulici, příp. v lokantách (menší restaurace, bufety), protože jsme si oblíbili kebab (také kebap, dönner) na všechny způsoby. To je jídlo, které od Turků převzali i Řekové a proslavili ho jako gyros - maso (většinou jehněčí) grilované na rožni a podávané s pitou a salátem, příp. dresinkem. Např. iskender kebab je kořeněné jehněčí s jogurtem a rajskou omáčkou s na čtverečky nakrájenou pitou. Jídlo, na kterém si člověk dokáže vybudovat závislost. Další možnost pouličního stravování jsou köfte - kořeněné karbanátky, někdy na jehle. První den v Istanbulu jsme objevili člověka, který u vstupu do Grand bazaru až pozdě večer, kdy turisté už byli pryč a hladoví Turci balili své stánky, tak prodával na svém pojízdném vozíku s grilem tyto ostře kořeněné grilované karbanátky na jehle, které vždy zabalil do jakési palačinky. Po dobu pobytu v Istanbulu nás tam potom měl každý večer.

    Lokanta
    Lokanta

    Ochutnejte také tureckou pizzu - je menší než známe u nás a jí se se zelenými listy jakého koření, zakapaném citronem. Dostanete k ní příbor, ale správný Turek ji s listím a pokapanou citronem smotá jako palačinku.

    Místo naší vařené kukuřice na ulici koupíte spíše opékanou kukuřici a spousty druhů pečiva. Pokud chcete lepší večeři, neuděláte chybu s rybami. Kromě toho mají Turci v pekárnách spousty hrozně dobrých sladkostí - např. jakési kostičky s pistáciemi a medem. Pokud někde uvidíte bílé pečivo ve tvaru kosočtverce, určitě ho vyzkoušejte - to jsem si taky musel kupovat pokaždé, když jsem ho viděl. Od té doby jsem ho nejedl.

    Během dne toho obvykle až tolik nesníte, protože v tom horku ani nemáte moc chuť. Osvědčilo se nám různé ovoce, především melouny, které jsme jedli snad každý den.


    Pití

    V tom horku budete taky hodně pít. Všude seženete balenou vodu, ale pitná voda je i u každé mešity a vzhledem k tomu, že člověk vypije klidně 5 litrů vody denně, tak jsme pili převážně tuto.

    Říká se, že člověk nepřežije návštěvu Turecka alespoň bez jedněch střevních obtíží, ale my jsme to přežili celkem se ctí, i když jsme pili právě vodu z mešit a hodně jsme ochutnávali lákadla pouličních prodejců kebabu a podobných nevšedních jídel.

    Alkohol v Turecku moc neseženete, resp. se tady moc nepije, ale pivo je k dostání hodně (zdaleka ale ne všude). Prodávají se tu různé světové značky, my jsme si řekli, že když jsme v Turecku, tak budeme jíst a pít turecké jídlo a pití, takže jsme dávali přednost tureckému pivu Efes.

    Typický turecký nápoj je ovšem čaj (Cay - vyslovuje se stejně jako u nás). Je vždy černý, s cukrem nebo bez a jeho intenzita záleží na tom, kolik čajů už bylo z jedné várky uvařeno. Dělá se totiž tak, že se nasype spousta sypaného černého čaje do velké konvice a zalije se vodou, a to hned několikrát. Pokud tedy dostanete první dávku, může být čaj vražedně silný, pokud později, tak zhruba normální.

    Pokud jste si spojovali Turecko s kávou, tak na to zapomeňte. Prý se občas pije (hustá) káva, ale za celou dobu jsem nikoho neviděl. Turci prostě pijí čaj a vůbec nechápou, když jim řeknete, že v České republice se pije "turecká káva".

    Turecko a doprava

    Doprava v Turecku je poměrně vyspělá, i když pro nás občas neobvyklá. V Turecku rozhodně zapomeňte na vlaky. Ty jezdí snad jen mezi Istanbulem a Ankarou, ale jsou dražší než autobusy. Naopak autobusová doprava je extrémně rozvinutá a konkurenční a jezdí úplně všude. Do každé destinace je většinou možné se dostat autobusem hned několika dopravců, takže můžete směle smlouvat o cenu. Když jsme v Turecku byli, tak jsme na úroveň dálkových autobusů pořádně zírali, protože byla na mnohem vyšší úrovni, než u nás (než to tu dohonila Student Agency). Jezdily zde pouze luxusní autobusy s WC, byli zde "letušáci" (někdy i dva), kteří po výjezdu umyli všem ruce nějakou příšernou voňavkou a poté jsme dostali něco menšího k snědku, ovoce, příp. nějakou sladkost, noviny, časopisy apod. - v té době pro nás nevídané.

    Naopak nás nepříjemně překvapila cesta do Turecka s Bulharskou společností, ve kterém se mohlo v zadní části dokonce kouřit. Ale to s Tureckem nemá nic společného...

    Další způsob dopravy je Dolmus [dolmuš] - mikrobus, který jezdí po určité trase, ale ne podle časového plánu. Prostě čeká, až se naplní a vyjede. Zastavuje jednak na zastávkách, ale můžete si ho stopnout i jako taxík, pokud jede vaším směrem. Je to poměrně levný způsob dopravy a pokud se v tom člověk vyzná, tak i hodně efektivní. Pro neznalého to ovšem znamená, že stojí na zastávce, kolem jezdí spousty bílých mikrobusů, každý jinam a nevíte, na který mávnout. Nakonec jsme se ale vždy dostali kam jsme potřebovali.

    Zastávka dolmuše
    Dolmuš (kdyby na něm nebylo napsáno Polis:-) odjíždí ze své zastávky

    Autostop - přesto, že průvodci píší, že Turci příliš často nezastavují stopařům, my jsme to zkoušeli hned několikrát (hlavně v odlehlejších místech) a nemohli jsme si to vynachválit. Většinou jsme stopli příjemné lidi a mnohdy se projevila turecká povaha v tom, že by se byli schopní rozdat. I když jsme stopli 5tičlennou rodinku, tak se poskládali na dvě přední sedadla, abychom se vešli taky. Snad jednou po nás pak řidič chtěl zaplatit nějakou menší částku za svezení, což je tu prý celkem normální a jednou jsme stopli nějakého podivína, který moc nevěděl kam jede, ale možná nám to připadalo tím, že vůbec neuměl anglicky.

    Taxi jsme použili jen jednou v Ankaře s našimi tureckými kamarády - turistům prý účtují několikanásobně vyšší částky než Turkům, takže je to asi jako u nás...


    Přejít na první den deníku z cest >>
    Mapa naší cesty >>

    Dovolená Turecko

    Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

    NAVRCHOLU.cz