Cesta do Turecka přes Bulharsko

Se zastávkou v Sofii

3. srpna: cesta na dálný východ (den 0)

Píše Viktor: Po několikadenních přípravách a nabitém programu (Hell se den předem opila), jsme se dne 3. srpna Léta Páně 2002 v 10:30 CET střetli na Zvonařském nádraží my tři: Hell, Ivo a já - Viktor. Tam jsme pořídili pohlednice, o který se budou rvát Turci v čajovnách a jinde, protože Brno je Brno - (vysvětlení pohlednic).

Autobus přijel přesně v 11:36 a my jsme se mohli nalodit. Cestuje s náma několi Bulharů, ale většina lidí jsou studenti, kteří jedou na puťák do bulharských hor. Máme skvělý místa v druhé řadě. Ze Zvonařky jsme odjeli před dvanáctou. 5 km před hranicema Lanžhot jsme narazili na kolonu dovolenéchtivých turistů. Asi se jim nechtělo čekat až do Chorvatska, tak vyskákali z aut už před přechodem a opalovali se (fronty na hranicích v úděsném vedru - to ještě byly hranice). Zbytek se honil v autech, který tlačili (méně aktuální modely aut popojíždění nevydržely a vyvařily). No prostě supr atmoška. My jsme se nezapojili a radši jsme je objeli (Hell: já jsem to pro změnu prospala:-( ).

No a v takovém duchu pokračovala naše cesta směrem do Sofie - pořád nějaký cizí země (Slovensko, Maďarsko, teď se řítíme do Jugošky) - pořád nějací úplatní celníci (Ivo: Kdo platí, ten jede!!! Takže uplácet, uplácet, uplácet... Až budu velkej, chci být srbskej celník a kasírovat autobusy. To jsou aspoň peníze!). Dále píše Hell: Tak abych to uvedla na pravou míru: z původních 7 USD za srbské vízum na konečných 10 USD a "pouze" hodinovou čekací dobu vyřízení na celnici. Průjezd Srbskem proběhl asi v pohodě, protože jsme všichni spali a nic nás nevzbudilo (já jsem trávila noc u Vikových nohou = nácvik na Turecko:-) ).

Další výborná několikahodinová zkušenost s celnicí nás čekala na srbsko - bulharským přechodu. Napřed jsme vydezinfikovali kola busu v neidentifikovatelným roztoku (ptačí chřipka) a pak jsme společně s několika spícíma psama čekali na odbavení. No a pak už jsme se ocitli v náručí bulharské dálnice, no spíš takové dvouproudovky (dokonce na ní byly namalovaný pruhy!!).

CHYBA! Zapomněli jsme představit osazenstvo autobusu: Takže do Bulharska jel celej autobus Čechů + 2 Bulhaři. Češi byli většinou nějací horolezci, kteří mířili do bulharských hor. Seznámili jsme se se Zuzanou (ne Norisovou), která studuje v Praze žurnalistiku (specializace radio). Byla moc fajn a rádi jsme ji poznali. Jo a seděla před náma hned za řidičema a pořád rozdávala pasy. Za zmínku stojí především Bulhar, kt. seděl hned vepředu a mluvil jenom anglicky, byl asi pořádně zašlupkovanej - měl drahý hadry, foťák, prostě všechno. Akorát vždycky před hranicema vystoupil a nastupoval až za nima. A už se asi nedovíme, jak přecházel...

Taky s náma jel jeden Bulhar, co se narodil v Čechách a taky tam žije, ale má blg. pas a hrozný problémy, no a ten jel se svou girlfrendou na fesťák. Thats all folks for today!



4. srpna: Bulharsko - Sofie (den 1)

Píše Viktor: Do Sofie jsme přijeli ve 12 místo v 8h, to kvůli řidičům ostatních autobusů, kteří na hranicích upláceli rozhodně víc. Hlavně Poláci.

Poté, co jsme se vylodili, se nás ochotně ujal jeden Bulhar, kterej nám dal bágly do autobusu do Istanbulu a usoudil, že bude lepší, když pojedeme s jinou společností, tak nám vyměnil jízdenky. Chvíli poté jsme byli zavedení jednou slečnou z autobusu do kanceláře Katevu (cestovky, se kterou jsme měli dojet až do Istanbulu). Paní za přepážkou z našich lístků radost neměla, což usuzujeme z toho, že následující hodinu volala kde komu a každýho seřvala, nicméně stejně naznala, že s tím nic nenadělá a pustila nás. Takže shrnuto: není dobrý věřit kdejakýmu Bulharovi na kdejakým nádraží, zvlášť když má člověk fakt hezký lístky na autobus. Nějaká pobulharštěná Češka nám pak vysvětlila: Copak vám nikdo neřekl, že se v Bulharsku nesmíte s nikým bavit?!? (Vysvětlení: jedna bulharská dopravní společnost může vzít jízdenku jiné a když s tím souhlasíte, tak Vám místo ní dá jízdenku svoji a ta původní společnost musí té nové jízdenky proplatit - nevím proč. My jsme mysleli, že ten chlápek je zástupce naší původní společnosti a jde nám ukázat, kterým autobusem se pokračuje do Istanbulu.).

No, proměnili jsme z tvrdého Eura na leva (bulharská měna je levá, jak zpívá JAR), abychom byli vpuštěni na toaletu. Mě tam následně vyrušil ňákej ženskej hlas, následkem čehož mě vnikla větší než příjemná dávka mýdla do očí (očista po cca 20ti hodinách v buse). Všechno se vysvětlilo tím, že žena s uklízecí soupravou nechtěla kontaktovat mě, ale hlídačku WC, takže jsem si mohl vyčistit i zuby, což hlídačka zjevně nečekala a začala se přiměřeně svému povolání blbě ksichtit.

Radši jsme vyrazili dobýt Sofii. Cestou se k nám připletla cikánka, které byla asi zima na ruku, jinak by mně ji těžko strkala do kapsy. Myslím, že by bylo slušnější, kdyby se zeptala a nedávala ji tam potají, zvlášť když jsem tam měl peněženku.

Přiznejme si, že Bulharsko na nás neudělalo nejlepší dojem. Když se do Sofie vjíždí, je na jejím okraji pjeknej bordel a všechno rozbořený, včetně paneláků stylu Chanov. Naproti tomu střed je celkem opravenej a je tam spousta kasín a pár památek. Z těch jsme viděli pár pravoslavných bazilik, mešitu a ministerstvo kultury, který v sobě skrývá starou řískou rotundu, kterou jsme zvěčnili:

Rotunda v Sofii
Bulharsku jsme věnovali jen jedno políčko drahého negativu...


Protože jsme byli unavení z cesty a víc památek tam ani nebylo, šli jsme relaxovat do nejbližšího parku, kde jsme si oblíbili jednu paní v apartním oblečku, která se tvářila jako flirtující patnáctka, i když jí bylo kolem 40+. Sedla si na okraj fontánky a smylně mrkala. To nezabíralo, tak zkoušela hrát na integligentní notu a začala předstírat, že čte, ale předtím si navoněla boty a celá se vojela nějakou voňavkou (Hell: dokonce si ji strkala i do nosu!!). Do doby, než jsme odešli si nevedla nejlíp.

Těsně před šestou, kdy jsme měli odjíždět, jsme se seznámili s párem, kterej s náma jel autobusem do Istanbulu. Kromě toho jelo ještě asi 7 další Čechů, z toho se třema jsme si ještě rozuměli. Cestu jsme strávili převážně spánkem, až do doby, než jsme přijeli k hranicím s Tureckem. Na bulharské straně jsme strávili od půl jedenácté asi do půlnoci, zajímavější to bylo na straně Turecké...


<< Úvodní stránka o Turecku Následující den (Istambul) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz