Příjezd do Istambulu

S jednodenní zastávkou, než jsme přejeli do Ankary

5. srpna - Istanbul - příjezd a sajtsíing (den 2)

Píše Ivo: Dnes je 8.8. a já píšu co se stalo 5.8. protože 6. a 7.8. jsem byl utahanej, což mě přešlo právě až 8., ale ne úplně, takže mě ta únava snad přejde už 9.8., nedej bože až 10.8., takže si dávám zdravotní slivovici a hurá do psaní!

Na straně Turecké to bylo opravdu zajímavější. Před celnicí se musí koupit vízum za 10 USD a postavit se do fronty na razítka. Až jsme je konečně dostali, tak jsme nastoupili do autobusu, potom přišel celník a zkontroloval nám razítka. Potom jsme dojeli na další část celnice, vystoupili a vyskládali všechny věci. S otevřenýma batohama jsme čekali na kontrolu, ale protože se Turkům nechtělo, tak jsme si zbalili svých pár švestek a pelášili do Istanbulu. Prohlídka trvala 4 hodiny!! Nenechali jsme se vyvést z rovnováhy.

Do Istanbulu jsme dorazili ve 4 hodiny ráno. Čekali jsme v kanceláři autobusové společnosti až začne město fungovat, tj. do 6. hodiny. Náš plán byl velice jednoduchý: někde koupit lístky do Ankary a potom se jet poflakovat po městě. Já a Vik jsme vyrazili sehnat jízdenky.

Ve vedlejší autobusové společnosti jsme pronesli slovo "Ankara" a pán nás odvedl do jiné autobusové společnosti. Tady jsme se poprvé s Viktorem pokusili smlouvat o ceně a dá se říct, že poměrně úspěšně - z 18 milionů na 15 - to není špatný. Když jsme se vydali hledat jiný nabídky, okamžitě u nás byl nějakej chlap a se slovy "Ankara? Ankara!" nás táhl do jiné společnosti a odtud ještě do jedné, až jsme nakonec usmlouvali cenu 13mil., což bylo dost dobrý. Nechali jsme si tam bágl a vyrazili do města.

Nasedli jsme na metro směr historické centrum Istanbulu. Tady jsme vylezli na povrch, ušli 20 metrů a ztratili se. Naštěstí nám nějaký domorodec ukázal cestu a tak jsme mohli ujít dalších 20 metrů a ztratit se. To se ještě párkrát opakovalo, než jsme si zvykli a už nám to tolik nevadilo. Dokonce jsme stihli uvidět mnoho zajímavostí: akvadukt, podzemní cisternu na vodu, Shaharadinu mešitu, univerzitu, bordel všude a mnoho jiných památek.

Akvadukt v Istanbulu
Podzemní cisterna na vodu
Mešita
Stará část
Istanbulský akvadukt, podzemní cisterna, Shaharadina mešita, pohled na staré město



Grand Bazar

U Aye Sofie jsme potkali spolucestujícího z autobusu a vydali jsme se objevovat taje Velkého bazaru (Grand Bazar). Na několika hektarech je tady naskládáno 4000 obchodů a z toho 2000 se zlatem. Je to rej pro lidi, posedlý nakupováním. Po hodině bloudění úzkýma uličkama bazaru jsme našli jednu zapadlou kavárnu, kde jsme poprvé okusili smrtící, ale neuvěritelně dobrý turecký čaj. Měli jsme náladu objevovat další speciality a tak jsem jako pokusný králík ochutnal ještě Ayran (něco jako zakysanej jogurt) a Adana (doteď nevím co to bylo), ale bylo to s plackama a kari rýží a taky se salátem a moc vynikající. Protože jsem to všechno přežil ve zdraví, mohli jsme se vydat do ulic Istanbulu, ale tentokrát mimo turistické trasy.

Všechny byly přecpaný lidma, nebyli to však turisté, ale obyčejní Istanbulci. Všude špína, strašnej řev, hlasitá muzika - opravdu jiná kultura. Pravá tvář Turecka. Protože jsme měli ještě moře času, udělali jsme si dlouhatánskou procházku podél pobřeží a už za tmy jsme se doplazili na otogar (autobusové nádraží) a vytáhli zasloužené paštiky, sýry, chleby a podobně. Některým Turkům jsme pak posloužili jako turistická atrakce.

Pozn.: Zde naleznete další informace o Istanbulu z konce naší cesty, kdy jsme zde pobyli více dní.


<< Předchozí den (Sofia) Následující den (Ankara) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz