Kapadokie

Podzemní města a zvětralé falické věže


V průvodci byste našli:

Kapadokkia je jedna z turisticky nejvyhledávanějších částí Turecka s geologicky vytvořenými "komíny". Ty vznikly tak, že před 30 mil. lety zdejší 3 sopky pokryly celou krajinu sopečným prachem a následná eroze vymodelovala geologický materiál do těchto zvláštních úkazů. Kromě toho bylo pro zdejší křesťanské obyvatele jednodušší vykutat si obydlí v tomto měkkém materiálu, než budovat obvyklé domy. Křesťanů sem přicházelo stále více a později, po vpádu arabských armád začali z bezpečnostních důvodů stavět svá obydlí pod zemí, která nebyla z povrchu vůbec zjistitelná. Vznikly tak desítky podzemních měst a kostelů.

10. srpna - Kaymakli, Nevsehir, Uchisar (den 7)

Píše Vik: V tento památný den jsme se rozhodli poctít svou návštěvou Kaymakli, kteréžto bylo vzdáleno cca 40 km. Dostali jsem se tam na několik pokusů: za zmínku stojí první, když jsme stopli céčkovýho mercedesa a poslední, kdy nám zastavil italskej pár kolem padesátky, kterej přiletěl do Istanbulu, kde si půjčil auto a objížděl celý Turecko. Tak jsme se shodli na tom, že takhle budeme trávit stáří taky, až naboucháme ty miliony ve svých lukrativních zaměstnáních.

Na Kaymakli je zajímavý podzemní město. Vstup 5 mil. studenti, 15 dospělí. Člověk pak asi hoďku bloudí v podzemních štolách podle šipek. Zatímco klaustrofobik se podívá maximálně do stájí, ostatní se málem plazí a s četnými odřenimami (např. Ivo málem bez nohy) se nakonec vydrápou s oddechnutím zpátky na světlo.

Kaymakli
Kaymakli 2
Podzemní město v Kaymakli 2x

Měli jsme čas, a tak jsme vylezli na blízké pohoří (asi 50 km vysoko:-), kde jsme strávili sušenkovou siestu.

Siesta
Výhled z Kaymakli
Výhled na Kaymakli 2x

Když nás to přestalo bavit, stopli jsme dodávku, která byla cca pro 3 lidi a nás v ní jelo pět. Nějakej malej kluk mně seděl na klíně, abychom se tam vlezli. Ti nás svezli až do Nevsehiru [nevšehir], kde nás hned zkraje odchytl nějakej majitel tureckých lázní, že si je musíme prohlídnout. Tak nás zavedl do nejvýhodnější směnárny ve městě a pak do těch lázní. Dovnitř směla jen Hell, protže zrovna měly otvíračku pro ženy, což by nám s Ivošem až zas tak nevadilo, ale majiteli bohužel ano. Tak nám aspoň ukázal fotky, jak se v těch lázních objímá s kdekým, většina z těch lidí byli "shodou okolností" Češi a Poláci. Tak jsme mu vysvětlili, že dneska bohužel nemůžem a že teda snad přijdeme zítra. Turci by neměli být tolik naivní...

Když jsme zjistili, že v Nevsehiru není nic zajímavýho, šli jsme stopovat, přičemž se Ivošovi podařil fakt pěknej úlovek - 2 Turkyně z Ankary - matka s 15tiletou (skoro) dcerou, kterou vzala na narozky na víkend do Cappadokie. Hned když jsme nastupovali jsme jim trochu zrasovali auto, jelikož Turci maj hodně vysoký obrubníky (což sice nevadilo, když se dveře otvíraly s lehko vážící posádkou, horší už to je, když nejdou zavřít po nalodění dalších tří lidí). Ale dcera byla šikovná a po půl minutě s vypjetím všech sil dveře zavřela, i když se zvukem, kterej bych u svýho auta asi těžko rozchodil:-) No, doufám, že to měli půjčený...

Byly hrozně milý. Po cestě do Uchcisaru jsme se ještě zastavili na vyhlídce...

Kapadokia 1
Kapadokia 2
Kapadokia 3
Vyhlídka

...pak jsme se stavovali okoštovat víno v nějaké prodejně, a zjistili jsme, že jsme v Ürgüpu, kam jsme zabloudili, ale nakonec jsme se dostali do Uchcisaru, který se vyznačuje něčím mezi skalním městem a hradem a kopcem. Tam jsme za 2 melouny vylezli a kochali se krajinou pod náma. Po cestě zpátky nás zastavil nějakej prodavač, vrazil nám 20 pohlednic z výběhu zadarmo, a že ho mám vyfotit s Hell, což se taky stalo. Po cestě ven jsme našli prvního živýho velblouda, kterýho tam měl syn našeho budoucího kámoše z Ürgüpu (jak jsme se později dozvěděli - viz dále). Cena za fotku na velboudu za 5 USD pro turistu, pro Turka za 5 mil. TL.

Prodavač
Prodavač

K večeru jsme se dostali zpátky do Ürgüpu na hotel, kde jsme povečeřeli a vydali se na vyhlídku, kterou jsem už viděl předešlej večer, když ostatní byli líní.

Po návratu jsme uspořádali pártošku na pokoji, jelikož jsme měli originální Cappadocký bílý víno. Jedna láhev ale nestačila, tak jsme vyrazili slavit narozky Hell do Alexia baru, na doporučení těch dvou dam, který nás vezly. Ty jsme tam taky potkali a byli tam s bráchou matky a jeho slečnou. Bylo to tam celkem fajn - ale hrozně hlasitá hudba, která ale ze začátku byla supr - něco mězi latinou a tureckou hudbou, ale ke konci přešli na nějaký evropský cajdáky, tak nic moc. Hned na začátku si k nám přisedl nějakej vlezlej Anglán, kterej měl divný názory na dámy a taky byl dost zlinkovanej, tak jsme se ho po nějaké době zbavili a celkem jsme si popovídali s Turkyněma (nebo aspoň ti z nás, kteří byli tak blízko, aby je slyšeli). Jednu chvíli ožil Ivo, protože uviděl na nějaké slečně triko "Argema", tak se ji rozhodl v této souvislosti zkontaktovat, ale po chvíli přišel s tím, že ta slečna se na něho nějak divně dívala, když na ni mluvil česky a ještě k tomu na něj mluvila nějakým úplně nečekaným jazykem, což se vysvětlilo, když kolem nás potom procházela v triku s obrovským nápisem "Barcelona". Že by si ho převlíkla? Co, Ivo?:-) (Ivo dodává: No jo, dnes jsem byl prostě hvězda!)

Jinak dnešek byl také onen památný den, kdy Ivoš dostal svou nezaměnitelnou přezdívku "Ayran" po tureckým zředěným bílým jogurtu, a to kvůli jeho zřídka opálené pokožce. Taky měl ještě incident v Alexia baru s nějakým chlapcem, který s ním chtěl tančit, ale Ivo se příliš styděl. Škoda, obětoval bych na to nemálo políček negativu:-)) (Ivo poznamenává: Byl už moc starej - to bych rozdejchal, ale nebyl asi moc bohatej, takže jeho sexepíl tím pro mě rapidně poklesl!)

Další fotky Kapadokie:

Kapadokia 1
Kapadokia 2
Kapadokia 3
Prostě Kapadokia...


<< Předchozí den (Zelve) Následující den (Göreme) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz