Olympos a Chiméry

Antické město s pláží a příšery dštící oheň


V průvodci byste našli:

Olympos je známý jednak kvůli ruinám antického města, pěknou pláží s ústím řeky a plameny, šlehajícími v jedné části této hory. Plamenům se říká chiméry (turecky Yanartas), které vznikají únikem plynu trhlinami ve skalách. Pokud je člověk uhasí, chvíli na to se samy opět vznítí. Odtud dostala jméno mýtus o Chiméře - nestvůře, která dští oheň.

13. srpna - Olympos a Chiméry (den 10)

Píše Vik: Jen co jsme vstali, zjistili jsme, že nějaká hotelová guma vypla naši klimatizaci. Asi ne vždycky se vyplatí usmlouvat co nejnižší cenu za ubytování. Taková klimačka je dobrá věc. Zvlášť v takové Antalyi, kde denní i noční teploty překračují stupnici teploměrů používaných v pekle. Aspoň myslím, jelikož ani naší Hell to nedělalo dobře. Nicméně v pokoji se teplota ještě dala snést, jelikož jsem prosadil myšlenku vychladit pokoj na 16 stupňů včerejší večer, ale venku to stálo za to.

Naštěstí to byla Hell, kdo udělal výsadek na balkon, aby sundala prádlo ze šňůry. Z pokoje jsme museli odejít do 10:30, čehož jsme využili do poslední minuty zejména stáním pod studenou sprchou. Poté, co jsme zaplatili, se znovu ukázala typická turecká ochota. Zeptali jsme se jen kde zastavuje dolmuš na otogar, načež nás borec zavedl až na zastávku přes půl města a čtvrt hodiny s náma čekal, dokud nepřijel ten náš. Bych chtěl vidět, kdo by to udělal u nás...

Na otogaru jsme nechali zavazadla a ve 12:00 jsme odjeli větším dolmušem směrem Olymp. Musím říct, že to maj skvěle domluvený, protože nás řidič vysadil někde u silnice, kde byla jen nějaká restauračka, a že máme jít tam a za půl hoďky přijede jinej dolmuš, kterej nás zaveze na Olympos. Na to jsme se vydlábli a pustili se do našeho oblíbeného stopování. Samotřejmě nám hned zastavila nějaká dodávka, že si máme vlízt na korbu:

Cestování do Olymposu
Cestování směr Olympos

Potom jsme stopli nějaký lidi, kteří bydleli u Olympu, samozřejmě se poskládali na 2 přední sedadla, abychom se taky vešli. Vysadli nás a my jsme procházeli kolem tree houses - domů na stromech - se spoustou suvenýrů, potravin a tak (za turistické ceny) směrem k antickému městu Olympos (vstup 15 mil. nebo 4 mil. student).

Městem jsme jenom prošli a hned jsme se vrhli na pláž a do vody (1. koupání v moři v Turecku se vstupem z pláže - jinak ještě v Antalyi na jakýmsi molu na útesech). Voda byla až nechutně teplá, že to skoro ani neosvěžovalo. Naštěstí se tam vlívala do moře nějaká řeka, kde byla voda zase pekelně studená, ale dobrá na opláchnutí od soli.

Pláž u Olymposu 1
Pláž u Olymposu 2
Pláž u Olymposu 3
Pláž u Olymposu - pro extrémní romantiky

Koupáním jsme strávili tak necelý 2 hodinky a vlítli jsme na antický město. To bylo jedinečně krásně zarostlý stromama a rozkládalo se na březích říčky, no prostě to mělo něco do sebe.

Antické město
Antický Olympos
Zarostlé antické město Olymp (Olympos) 2x

Poté, co jsme probloudili všechna zákoutí, jsme se jali stopovat zpátky na hlavní silnici, ze které to bylo do Olympu asi 10 km po dost divoké cestě se super výhledem na hory a údolí. Stopli jsme nějakej milej pár z Istanbulu, kterej si udělal prázdniny a objížděl Turecko a jeho památky. Když jsme jim řekli, že se jedem podívat na Chiméry (ohně planoucí ze země), rozhodli se tam jet taky, což jsme uvítali, jelikož to bylo zase dalších asi 15 km od hlavní silnice.

Příjezdová komunikace rozhodně nenasvědčuje tomu, že by na jejím konci mohla být nějaká památka a spíš vypadala jak tankodrom. Proto jsme se nezřídka ptali na cestu. Asi jsme nebyli jediní, protože domorodci odpovídali veskrze stejně máchnutím ruky nějakým směrem, aniž by se na nás podívali a aniž by si doposlechli kam vlastně chceme jet. Nicméně se zadařilo a na konci polňačky stály asi ještě další 4 auta a že další 1 km musíme pěšky. Tady se ukázalo, že je pravdivá naše doměnka, že turisti mají vstupy na památky pěkně okotlený a Turci tam smí chodit zdarma. Nicméně milej pár nás označil za svoje hosty, takže jsme nakonec nic neplatili. Když jsme se vydali na cestu, netušili jsme, že onen 1 km cesty je do dost prudkýho kopce. Po chvíli jsme začali pochybovat, jestli onen 1 km nebyl myšlen spíš jako převýšení. No zkrátka bez pár litrů vody a určité fyzické kondice se tam člověk jen tak nedostane. Doufám, že nás ten pár moc neproklínal.

Každopádně tu skalnatou pláň, posetou desítkama plamínků stojí za to vidět. Potkali jsme tam Čechy, tak jsme toho využili a znásilnili jsme je k tomu, aby nás vyfotili. Pár měl fakt pěknej digitální foťák (v roce 2002 rozhodně ne běžná záležitost), tak jsme jim dali můj email a snad nám tu fotku pošlou... Ještě k tomu nám na sebe dali telefon a hodiny, kdy končí v práci a že se máme ozvat, až budem v Istanbulu. No vzhledem k tomu, že až zas tak dobře anglicky neuměli, tak to asi necháme být, ale milí byli, to zas jo.

Chiméry
Tady v podzemí přežívají Chiméry - příšery dštící oheň

Po cestě zpátky jsme jim ještě dali pohlednici Brna a napsali jsme tam, že děkujem za fajn výlet, což je tak obměkčilo, že nám věnovali kazetu skupiny Harem - tureckej house, na kterou jsem se předtím ptal, protože se mě ta hudba líbila. Na hl. silnici jsme se dojemně rozloučili a hned jsme stopli dolmuš, kterej právě projížděl. Vypadalo to dost bojově, protože byl dost narvanej, tak jsme v něm museli stát v hodně nestandardních polohách, který rozhodně nebyly pohodlný. Naštěstí po nějaké době 2 lidi vystoupili, tak jsme se tam nějak poskládali, že jsem 2 hoďky seděl na půlce zadku na židli, Ayran vedle mě na zemi a Hell před náma s ženským osazenstvem autobusu a hned se tam skamarádila s nějakou maminkou s dítětem.

Já jsem si po chvíli začal povídat s nějakým vedle sedícím designérem interiérů, kterej mě zaujal tím, že se neomezoval jen na „Čekoslovakia“, ale znal i slovní spojení „Czech republic“ a Prahu a byl celkem informovanej, protože věděl o převratu a taky mě pokládal dost záludný otázky, jako třeba proč se Češi nemaj rádi s Němcema a tak. Pak mě vysvětlil, že v Tureckých autobusech vždycky sedí ženy spolu a muži zvlášť, pokud se neznají, protože cestovky si nelajznou, aby muž ženu obtěžoval, o čemž jsme hodně četli, ale moc jsme se s tím nesetkali. I když Hell celkem fest sjížděj pohledem, jsou takoví přátelští a výjimečně i přítulní, ale asi si na to dávaj dost pozor.

No, nakonec, když ten designer vystupoval, prohlásil na celej autobus - I like Czech people a s dojetím zmizel ve tmě. Já nevím proč si nenechám platit nějakou mzdu od ministerstava pro styk se zahraničím. Na otogaru jsme se najedli, napsali pár pohledů a nalodili se směr Bodrum - vstříc intenzivnímu relaxování na pláži...

Chiméry 2
Pohlednice z Olymposu a Chimér


<< Předchozí den (Perge) Následující den (Bodrum) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz