Priene a jeden ze sedmi divů světa

Zachovalé antické město a ruiny Artemidina chrámu

19. srpna - Selcuk, Priene a jeden ze 7mi divů světa (den 16)

Píše Vik: Vstávali jsme kolem osmé, čehož jsme využili k balení. Batohy jsme nechali na recepci našeho hotelu Meral a odsvištěli jsme do centra pro mešit wasser, vyčejndžovat Euro na TL na poštu se super kurzem a koupit lístky na bus do Bursy. Nejlevnější byly za 15 mil. TL/os.. Jelikož nás předcházela pověst byznysmenů chodících přes mrtvoly (už nás znali z předešlýho dne ze smlouvání jízdenek do Pamukkale, který jsme, jak jsme později zjistili, usmlouvali na cenu, za kterou to neprodávají ani Turkům), nabídli nám hned napoprvé nejlevnější jízdenku. Bus odjíždí 23:30.

Hned nato jsme šli zhlédnout jeden ze sedmi divů světa - Artemidin chrám. Je to hned na kraji Selcuku, tak jsme to zvládli pěšky. Pozitivní je, že se tam neplatí vstup, slabší je to, že je tam vidět jen asi patnáctimetrovej sloup a to ještě pořádně oplácanej betonem.

Chrám Artemis
Artemidin chrám

Nahoře mají hnízdo čápi a ještě byl opodál osel, tak to nebylo úplně marný. Vrátili jsme se na výpadovku a začali stopovat s vizí výletu do Priene. Stopli jsme rodinku jedoucí se koupat do Kusadasi a pak učitele němčiny do Davutláru. Na otázku, jestli umím německy jsem odpověděl "ja", jenže měl jsem na mysli sprechen sie jako umíme a ne "umím". To byla chyba, páč na mě pořád mluvil, tak jsem se aspoň usmíval, což se ne vždycky hodilo. Naštěstí když chtěl něco důležitýho, jako např. podat mapu, Hell (která německy šprechtí) mě to ochotně přeložila, zpravidla ale s úsměvem na rtech a s určitým zpožděním, abych řidiče obdařil dávkou stupidního úsměvu. Řidič byl hrozně ochotnej, nicméně jsme zjistili, že Turci ještě nedocenili výhody pozemní komunikace Davutlar - Priene, i když to je jen 15km daleko, možná i proto, že je to krz hory. Nicméně nám zkusil domluvit nějakej taxi džíp nebo co, což jsme z finančních důvodů odmítli. Tak nás vyhodil na otogaru za vesnicí.

Museli jsme se tedy do Priene dostat přes Söke. Dolmus stál 1400 TL a Hell a Iva napadlo, že tím pojedeme. Já jsem byl proti, protože jsem neviděl žádnou výhodu oproti autostopu, ale byl jsem nucen okusit nedokonalost demokratického zřízení naší skupiny. Nakonce jsem byl ochoten uznat, že by to mohlo být rychlejší, což se ovšem nepotvrdilo, když jsme po 20 min. jízdy zjistili, že jsme opět v Davutlaru, což je vesnice přibližně 1x1 km. Po 45 min. jsme nakonec do Söke dorazili a pak do Priene (13:30). Vstup za 500tis. TL student (1500tis. normál).

Ruiny
Athénin chrám
Divadlo
Pohlednice Priene
Priene

Moc pěkný antický městečko na kopci se super výhledem a úplně bez turistů (bylo jich tam asi 3x míň než německých archeologů). Tak jsme to komplet procajdali, nejvíc se nám líbilo divadlo, kt. bylo pěkně zachovalý a nebylo moc velký a Athénin chrám s pěti sloupy, kterých by šlo postavit mnohem víc, páč se tam válely všude na zemi. V Priene jsme ještě navštívili továrnu na vázy z onyxu, já jsem nakoupil pohledy za 1 Kč a při odchodu jsem ještě prošel kousek vesnice, jelikož z ní byl perfektní výhled na hory a vůbec byla taková hezká tradiční chudá zemědělská nedotčená, ale ti dva na to byli líní.

Zapomenutá vesnice
Vesnice

Zpět do Selcuku jsme dostopovali přes Ortaklar a ještě jsme se vydali na St. Johns katedrálu, což byla jedinná vykopávka, co jsme viděli, že ji zrestaurovali sami Turci, jinak všude Němci, Rakušáci a Italové. Vstup 1 mil. student, 3 mil. normál/os..

Katedrála St. Johns
Katedrála St. Johns 2
Katedrála St. Johns

Tam jsme nadělali trochu binec semínkama slunečnice a pak jsme šli na čaj na zahrádku u fontány, kterou jsme objevili den předtím a zahráli jsme si dámu.

Hraní dámy
Hraní si v Selčuku

Ještě předtím jsme přemístili bágly z hotelu na nádr a seznámili se s borcem z našeho hotelu, kterej nás tam poznal a začal si s náma povídat o tom, kolik dneska vypil Bacardi a vůbec byl takovej milej. Jmenoval se Angel. Když jsme se vrátili z čaje na nádr, zas tam čekal, aby udal nějaký pokoje přijezdivším návštěvníkům, tak jsme ho a nějaký dva Francouze pozvali na slivovici a Angel tam pak jezdil na kole po celým nádru za vydávání divnýho zvuku. No a chvíli na to už jsme seděli v autobuse směr Bursa, Hell za ztížených podmínek, omezena poněkud rozložitější dámou po její levici.


<< Předchozí den (Pamukkale) Následující den (Bursa) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz