Bursa

Bývalé hlavní město s příjemným bufetem

20. srpna - Bursa (den 17)

Píše Ivo: Po katastrofální jízdě autobusem jsme dorazili do Bursy. Pomocí MHD za 305tis. jsme se dopravili do centra města, kde se má nacházet spousta hotelů. Podle klasického scénáře vyrazil Viktor shánět hotel a já jsem se s Hell usadil v kavárně a čekali jsme u čaje.

Ulice v Burse
Ulice v Burse se zastávkou dolmuše, dolmušem a námi v plné polní

Očividně jsme padli do oka majiteli, protože měl neustále potřebu s náma komunikovat. My jsme se obzvláště nebránili a snažili se o totéž. Byl v tom ovšem háček, protože on uměl pouze turecky. Jedinej, kdo uměl trochu anglicky byl kluk (asi 13 let), kterej byl jako pingl. Ovšem jeho jazyková zásoba byla "tea, bill a one", takže nic moc. Komunikační problém nevyřešila ani bulharská paní kuchařka, která na mě zkoušela ruštinu - a má odpověď "Ja něpanimáju parusky" ji naopak vyprovokovala k tomu, že spustila ještě intenzivněji a rychleji, takže jsem z toho byl úplně blbej. Náš poslední triumf byl frazeologický česko - turecký slovník, ale ten byl taky nahov... Nakonec jsme se začali dorozumívat pomocí rukou a docela to šlo.

Pokecali jsme o tom, že jsme objeli půlku Turecka a že se nám tady líbí atd. Pak přišel Viktor a rozhrábl konverzaci otázkou "Isit posible to..." (chtěl kebab), a mile se usmál. Bylo mu nabídnuto a ukázáno téměř vše, co tam měli, ale asi doteď neví, co vlastně chtěl. Tak jsme aspoň popili čaj, který když jsme chtěli platit, tak nám bylo oznámeno, že je to pozornost podniku (měli jsme 6 čajů asi za 1500). Rozloučili jsme se a vyrazili k hotelu - Viktor dokázal usmlouvat hotel na nevídaných 15 mil. za všechny. Pokoj byl poměrně pěknej, akorát tam byl poměrně slušnej řev z ulice. Pojedli jsme nějakej ten ekmek s marmeládou a vyrazili hledat turistický informace.

V jednom hotelu mně dali improvizovanou mapu s náčrtem, kde by tak ty informace měly být, tak jsme teda vyrazili. Opět jsme se decentně ztratili, ale nakonec jsme dorazili k Ulu camii (Velké mešitě), odkud to bylo k informacím kousek.

Nabrali jsme vodu a vyrazili na prohlídku interiéru. Uvnitř byla fontána, jinak prostě klasická camii. V informacích jsme nafasovali mapu a stručný popis města. Rozhodli jsme se pro zelenou mešitu a hrobky sultánů (Bursa byla jednu dobu hlavní město).

Pohlednice s Bursou
Bursa - pohlednice

Hrobky byly poněkud fádní - pár beden, sem tam nějaká výzdoba, tak jsme se přesunuli o kousek vedle do zelené mešity. Když jsme vešli dovnitř, tak začal muezin svolávat k modlitbě a my jsme museli odejít a počkat asi 20 min. venku.

Když jsme se nabažili mešity, vydali jsme se hledat lokantu (občerstvení), kde nám dají (prodají) iskender kebab - v jedné nám ho slíbili, ale donesli nám obyč. kebab - byl však výbornej a tak jsme to vzali. Po zhlédnutí ještě jedné významné mešity a přestání dešťové přeháňky jsme se vydali na pokoj a pospali si. Já jsem v této činnosti pokračoval a zbytek pak ještě stačil provést sondáž Atatürkova bulváru.

21. srpna - ještě Bursa (den 18)

Píše Hell: Ráno klasika - dostatek spánku (chlapci), snídaně a vymýšlení plánu na celý den. No stejně jsme se vyhrabali až celkem pozdě. První štace byla pevnost. Vcelku pěkný výstup na kopec, ale ne příliš prudký. Byla tam pěkná vyhlídka, ale to je tak všechno, vzhledem k oparu se nedalo fotit, tak jsme si dali aspoň ledňáky a zjistili jsme, že Schöller je lepší než Algida.

Zvláštností Bursy jsou terasovité domy, které jsou prý opravdu jenom v Burse. No samozřejmě jsme je chtěli vidět (nic jinýho už jsme ani naplánovanýho neměli). Ivo jako vůdce, byl celkem tajnůstkář, takže nás asi 30 min. za chroustání slunečnic vedl městem a mlčel o trase. Přece jenom jsme tam došli a k velkému překvapení bylo muzeum v rekonstukci, tož jsem udělala jednu fotku baráků a šli jsme vyzkoušet Iskender kebab!!

To je pro neznalé burská specialita. Ten pravý podnik jsme našli kousek od bazaru a seděli jsme v patře a pozorovali provoz okolo, přitom jsme vypozorovali, že mají spešl taxíky, co jezdí po předem vytyčené trase a naberou tolik lidí, kolik uvezou určo za rozumnou cenu, bo to využívali Turci. Zpět ke kebabu - byl vynikající - skopový, jogurt, tomatová omáčka, pida, ayran, prostě bez chyby!!

Málem bych zapomněla, že jsme předtím vlezli do místního nákupního centra (obrovská Olympia) - spousta obchodů, spousta slev a jedna fungující platební karta ve Vikově peněžence. Shrnuto a podtrženo: 2 trička a jedny plavky. (Vik dodává: zajímavostí je, že když chce člověk platit kartou, tak mu mnohdy naúčtují vyšší cenu, než když platí cash)

Po jídle jsme šli na pokoj trochu si odpočinout a posléze šel Ivo na net a já s Vikem opět nakoupit (že by pro mě nic neměli??). A neměli, ale Vik si koupil havajskou košili, slušivou, červenou a za výhodnou cenu!! Tentokrát hotově.

Po cestě na hotel jsem zakoupila chipsy a v nich byla nálepka zcela určitě slavného tureckého basketbalisty! Dobrý, kečupový...!


<< Předchozí den (Priene) Následující den (Istanbul) >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz