Dolmabahce a konec výletu

Třítýdenní výlet po Turecku jsme zakončili v Istanbulu

25. srpna Střed Istanbulu a Dolmabahce (den 22)

Píše Vik: Na dnešek jsme měli naplánovanou prohlídku Dolmabahče - paláce, ve kterém od poloviny 19. stol. začali bydlet všichni sultáni namísto Topkapi. Po včerejšku jsme naznali, že čtvrť Bešiktaš nemůže být zase tak daleko, tak jsme to vzali pěšky přes most a pak po pobřeží. Nakonec se ukázalo, že to zas tak blízko není a cesta zabrala skoro 45min. Když jsme se dostali na řadu, zjistili jsme, že po nás chtějí 8 mil./os. stjně jako pro všechny ostatní, bez studentských slev. Po válečné poradě to Ivo vzdal, já a Hell jsme se nenechali odradit a vysolili jsme 160 Kč/os. To potěší, zrovna když před člověkem kupují lístky Turci za 15 Kč/os.

Vstup do Dolmabahce
Palác
Zahrady
Pohled na Istanbul
Pohled z lodi
Paláce Dolmabahce

Nicméně za Topkapi jsme dali víc, tak to nebylo tak hrozný. Ještě se dal koupit lístek palác s harémem dohromady, ale harém jsme oželeli, protože jsme ho viděli už v Topkapi. Drahého vstupu jsme nakonec nelitovali, protože palác byl megalomansky velkolepej, všude samej nábytek, zlato, stříbro, drahý vázy a koberce, vykládaný parkety a stropy a vůbec - člověk nevěděl kam se dívat dřív. Škoda jen, že se tam nedalo fotit. Zas na druhé straně to bylo s průvodkyní, ale hoďka byla málo. V harému tohoto paláce taky zemřel pan Atatürk. Nojo, to jsou ty známosti...si někdo umí vybrat kde zemřít...

Když nás vyhnali, šli jsme si do úschovny pro foťák a pokoutně jsme udělali pár fotek aspoň v zahradách a vyběhli jsme ven, kde na nás čekal Ivo, kterýmu se málem nedělalo dobře ze slunečnicových semínek. Autobusem jsme se svezli za most na náměstí Eminönü a vydali se směr Muzeum tureckého a islámského umění. To už jsme vybrali spíš jako doplněk, protože všechno ostatní už jsme v Istanbulu viděli. Ostatní se na to taky moc netvářili, až jsem jim pohrozil, že budou 2 hodiny beze mě, tak si to rozmysleli a šli taky. Nakonec to bylo celkem fajn, našli jsme tam spousty koberců, keramiky, šperků a tak. Mně se nejvíc líbila výstava o kočovnictví a navíc jsme si celkem oblíbili jedno schodiště s výhledem na minarety Modré mešity a na egyptský obelisk, tak jsme tam seděli skoro hoďku.

Modrá mešita
Egyptský obelis
Modrá mešita, Egyptský obelisk

Vzhledem k tomu, že už jsme dostali hlad a jedna z posledních položek, kterou jsme chtěli v Turecku ochutnat, byl beyti kebab na doporučení Yesim, vyrazili jsme ho hledat a zjistili jsme , že je to něco na způsob karbanátku s rýží a oblohou. Jako každej kebap to bylo dobrý, ale iskender s přehledem vede. Po večeři jsme se uchýlili na hotel zrelaxovat a nabrat síly na večer ve čtvrti Besiktas.

Prodavač melounů
Takto se v Turecku prodávají melouny

Tam bylo supr, až do noci tam chodily kvanta lidí, kteří procházeli různý obchody a sedali do přeplněných restaurací a hospůdek. My jsme se po cestě stavovali ještě ve dvou obchodech s hadrama, přičemž ten druhej už Ivo psychicky neunesl a odebral se zpátky na hotel. My s Hell jsme se poté, co jsme zjistili, že Ivoše nedohoníme, usadili v jedné hospůdce na pivo Efes a příjemně jsme zrekapitulovali 3 týdny v Turecku. Shodli jsme se na tom, že tady nejsme naposled...

Pak už jsme se jen skoro prázdnýma uličkama vrátili na hotel a spali. Příští den už nás čekal jen dlouhý návrat autobusem zpět do ČR:-(

Cesta domů
Zastávka po cestě zpět do ČR


<< Předchozí den (Bospor) Na úvodní stránku o Turecku >>

Dovolená Turecko

Web Efektně.cz má na svědomí Wornlook. Kopírování jakékoli části tohoto webu je striktně zakázáno.

NAVRCHOLU.cz